Štěchovice 2

Tajná fašistická továrna objevena
Podzemní prostory u Štěchovic skrývají továrnu na výrobu raketových střel. Alespoň to tvrdí Jiří Tomis - muž, který se patnáct let věnoval jejímu hledání

Málokterý kus země v Čechách je tak zprofanovaný hledači pokladů "po Němcích", jako Štěchovice-Hradišťko u Prahy. Nikdo tu zatím nic nenašel, ani známá dvojice Mužík-Gaensel. Teď ale přišel další muž, který tvrdí: "Vím, o co se tam jedná, vím, kde to je a jsem schopen to dokázat." Jmenuje se Jiří Tomis (51), má za sebou téměř patnáct let prohledávání archívů a zejména terénu - lesnatých kopců v okolí Štěchovické přehrady. Právě kus od její hráze je podle jeho slov pečlivě zamaskovaná podzemní továrna, kterou tam nedotčenou zanechaly německé okupační jednotky, když od nás v roce 1945 utíkaly před útočící Rudou armádou. Ten kus lesnatého úbočí - co by kamenem dohodil od Vltavy - je na první pohled úplně stejný, jako desítky kilometrů dalších zarostlých svahů kolem Štěchovic. Jiří Tomis zdejší krajinu důvěrně zná. Strávil tady totiž desítky hodin a hledal to, o čem je skálopevně přesvědčen, že je právě tady. "Vaše noviny a rádio Blaník jsou první, kterým se svěřuji," říká. "Vy můžete to všechno napsat a nafotografovat, ať se o tom lidé dozvědí. Tohle snad s úřady u nás pohne, jinak je nevyburcuje nic." Pan Tomis totiž všechno, na co v minulých letech přišel, zdokumentoval, popsal a pokusil se předat českým "odpovědným orgánům". Vlastní rozsáhlou korespondenci s ministerstvem vnitra, obrany, Vojenským historickým ústavem a mnoha dalšími úřady. Všude tam projevili jejich pracovníci zdvořilý zájem a všude ho odkázali jinam - vnitro na armádu, armáda na vnitro, vnitro na policejní prezídium atd. Byl to takový ping-pong, při kterém badatel cítil od řady lidí, s nimiž jednal, snahu dozvědět se co nejvíc, ale k ničemu se nezavázat a hlavně nic neslíbit. "Já vím, kde ty podzemní prostory jsou, zaměřil jsem je velmi přesně a teď vám je ukážu," řekl Nedělnímu Blesku Jiří Tomis. To bylo v úterý tento týden ve Štěchovicích. Stáli jsme u mostu, na parkovišti jednoho hotýlku, a před námi se k hrázi zdejší přehrady táhla asfaltová silnička. Z levé strany k ní přiléhal strmý zalesněný svah, z druhé ji lemovala Vltava. "Až sem Němci za války dostavěli dálnici, po řece se zas bez problémů splavili až do Hamburku. Do Peenemünde to pak už daleko nebylo." Jiří Tomis je přesvědčen, že právě tady vyrábělo Hitlerovo Německo (a možná i kompletovalo) součástky pro raketové střely V-1 a V-2. Oba typy patřily mezi "zázračné zbraně" fašistů, kteří s nimi nejenže rozbili velkou část Londýna, ale chtěli zvrátit i výsledek války. Nestihli to... Jdeme po asfaltu a Jiří Tomis, jinak podnikatel a předseda občanského sdružení Blaničtí rytíři ("ano, chceme své zemi pomáhat a proto děláme to, co děláme") ukazuje, čemu říká "portály" neboli vstupy, brány do podzemních prostor. Je jich tu pět. Všechny jsou zasypané odstřelenou skálou, ale šedesát let od těch dob udělalo své. Všímavý člověk musí uvidět sesuv masivu, který ve svahu skutečně označuje obrys vchodu. U některých bran jsou vidět drenážní stružky, vysekané v kameni, jinde zase ze skal ústí rzí poničená trubka, odkudsi přivádějící (nebo spíše odvádějící) vodu. "Za nic nepochopím, jak je možné, že si toho Mužík s Gaenselem nevšimli. Co a jak tady vlastně hledali? Tohle přece není k přehlédnutí," krčí rameny pan Tomis. Na některých kamenech jsou stále čitelné značky a jakési zkratky, symboly - možná způsob zaminování. "Já vůbec nepochybuji o tom, že všechno tady Němci zaminovali, a to důkladně. Nehledě na to, že ve skále mohou klidně být sklady zbraní, měli jich tu obrovské množství a nikde nelze zjistit, kam se poděly. Někde tady zůstaly," věří Jiří Tomis. Řečeno jinak - nikomu neradí, aby se sám pokoušel o vstup do podzemí. Neudělal to ani on, ani nikdo jiný ze sdružení Blanických rytířů. "Odminovat to, odstranit případné nástrahy, na jejichž umístění měli esesáci ( právě jednotky SS z oblasti Benešovska za války vyhnaly české obyvatele a pak území používaly jako cvičiště) dost času, chce specialisty. A ty má jen stát." Podle teorie Jiřího Tomise je celá hráz Štěchovické přehrady postavená z kamene, vyrubaného ze skalnatého masivu u řeky, celkem asi 415 000 kubíků. V uvolněném podzemí byla továrna, anebo - vyloučit se nedá zatím vůbec nic - prostory pro uschování něčeho, co neměl nikdo spatřit. Němci ale je považovali za tak důležité, že je nezničili. Počítali s tím, že se jednou vrátí... A času i možností měli skutečně dost. Benešovsko bylo za války hermeticky uzavřené, cvičily zde i divize SS (mimo jiné Germania a Viking) a Hradišťsko se Štěchovickem se měly stát opěrnými body předpolí tzv. Alpské pevnosti, kde chtěl Hitler pokračovat v odporu. Byla tu i ženijní škola SS a je prokázáno, že na úpravách terénu včetně ražení štol tady pracovali později postřílení váleční zajatci, nebo příslušníci trestních jednotek SS. Tajemství skýtá kraj kolem Štěchovické přehrady víc než dost. Jiří Tomis a jeho lidé ze sdružení Blanických rytířů jsou přesvědčeni, že se jim podařilo odhalit nejen podzemní továrnu. "Podobných míst máme zmapováno a zdokladováno víc. Díky archiváliím, vzpomínkám svědků a pátrání přímo v terénu. A věřte, že jsou to mimořádně zajímavé věci. Zveřejníme je, až přijde čas. Prozatím spoléháme na stát. Jsme ochotni předat vše, co jsme objevili a spolupracovat při odkrývání podzemí. Myslíme, že je už nejvyšší čas," řekl rezolutně Jiří Tomis před jedním portálem, vedoucím kamsi do štěchovického podzemí.

Blesk autor neznámí
14.1.2006
09.01.2012 00:42:29
Skynett

Líbí se vám tyto stránky?

Ne (1920 | 33%)
Ano (1976 | 34%)
Děkuji za vaši návštěvu. Craig email: archeomilitary@email.cz
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one