Krátce po záboru Československa v březnu 1939 obsadila německá armáda veškerá vojenská zařízení, posádky a samozřejmě i výcvikové prostory a využila je pro svojí vlastní potřebu. Stejně tak i výcvikový tábor Jince s přilehlou střelnicí byl využit jako cvičiště nesoucí oficiální název "Truppenübungsplatz Kammwald". Zdá se že ještě během let 1939 a 40 zde byly dokončovány i zkoušky pevnostního materiálu, zkušební ostřelování lehkých objektů, srubu CE a snad i terčů na ploše Brda. Jako pěchotní cvičiště však zdejší oblast vhodná nebyla, neboť se jednalo o převážně souvisle zalesněný horský masiv. K přelomu došlo až v roce 1941. V té době byl prostor výrazně rozšířen západním směrem na úkor vsí Skořice, Mýť, Příkosice, Štítov, Vísky, Trokavce a Hořice, obyvatelstvo (až na nečetné vyjímky několika rodin lesních zaměstnanců) vysídleno a započato s intenzivnějším budováním výcvikových zařízení. K tomu mělo být užito polských válečných zajatců, kteří měli být umístěni v táboře Kolvín při stejnojmenné - dnes již zaniklé vsi na západním okraji hor. Sněhová kalamita, vichřice a následné obrovské polomy tuhé zimy 1941-42 však tento plán zpomalily. Na zpracování popadaného dřeva tak bylo do Kolvínského lágru postupně nakomandováno několik tisíc pracovníků z celých Čech, kteří tu pomocí narychlo zbudovaných lesních železnic sváželi dřevo k nově zbudovaným pilám v Mirošově až téměř do konce roku 1943. Na rozdíl od ostatních cvičišť, které užívala německá armáda na našem území (Milovice, Vyškov-Dědice a snad i Ralsko a Libavá) zde proto došlo jen k velmi omezené výstavbě charakteristických železobetonových objektů nazývaných dnes "pixle", které sloužily jako úkryty pro zařízení střelnic (strojovny, navijáky pro posun terčů, pozorovatelny a podobně). Na rozdíl od zmíněných prostorů kde bylo těchto objektů postaveno mnoho desítek, je jich zatím v Brdech nalezeno pouze patnáct. Kromě výcvikových zařízení byla v Brdech umístěna i radiolokační stanice na vrchu Praha nad Padrtí. Pozůstatky základů pod radilokátor "Mammut" a zbytky kasáren a dalších zařízení lze dodnes spatřit v širším okolí moderního meteorologického radaru situovaného nedaleko odtud. Existence výcvikového prostoru v Brdech během války je spojena s postavou německého polního maršála Waltera von Brauchitsch (1881-1948). Jednalo se o jednoho z nejdůležitějších německých velitelů první poloviny druhé světové války. V první polovině války zastával vysoké postavení v generálním štábu. Po infarktu a poté co se neshodl s Hitlerem na koncepci dalšího pokračování války na východní frontě, byl na počátku roku 1942 uvolněn z funkce a svojí vojenskou kariéru ukončil v Brdech. Krátce po válce byl zatčen a vězněn v Anglii. Zemřel v armádní nemocnici v Hamburku roku 1948.
V brdských lesích mezi obcemi Míšov a Trokavec, tam, kde možná bude stát americký radar,
prý jsou zbytky podzemní německé továrny (možná jen bývalý muničák) z doby druhé světové války.
Člověk, který na to upozornil, nechce být za žádnou cenu jmenován. I když se hledáním toho, co tu zanechala poražená německá armáda, zabývá už víc než sedmnáct let, bojí se. "Tahle věc hrozně smrdí."
Minulý čtvrtek jsme spolu stáli mezi mohutnými smrky a pod nohama nám pérovala měkká lesní půda. Kolem se tu a tam tyčily haldy zeminy a kamení, porostlé mechem, trávou i stromy. "To je to, co Němci kdysi vytěžili z podzemí." řekl průvodce.
Před námi se do výšky necelých deseti metrů tyčilo skalisko, ke kterému - tady, v hloubi lesa! - vedly fragmenty čehosi, připomínající kolejnice. Zrezivělé, zpola rozpadlé a notně omšelé, ale přece jen rozpoznatelné.(možná jen náhodný konec staré trati po těžbě dřeva)
Končily před skálou. Vpravo od nich byly bez ladu a skladu ledabyle naházeny buď dřevěné pražce, nebo zbytky výdřevy.
Lesní skála, přesněji její čelní strana, byla už na první pohled dost nápadná nejen tím, že u ní kolejnice končily. Přesně tam je totiž část souvislé masy kamení trochu sesedla. Proto se tam zřetelně rýsuje obloukovitý obrys, vypadající jako brána. Na rozdíl od okolí není tak porostlá ani mechem, ani lišejníkem. Je spíše obnažená a i díky tomu dobře viditelná.
"Tvrdím, že právě tady je zazděný vstup do podzemí. Z části betonem a z části tvárným umělým kamenem. Ten Němci dokázali vyrobit právě k maskování podobných objektů," řekl člověk, který to celé objevil. Ukázal zároveň na několik otvorů, porůznu rozmístěných kolem a většinou už zarostlých. "Podle mého to jsou větrací šachty, bez nich by dole pracovat nešlo."

Podivný kámen může být umělý
Náš průvodce si dokonce nechal na Technologické fakultě Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně udělat rozbor jednoho kamene, který na místě našel a který se mu zdál velmi zvláštní. Rozbor potvrdil, že vzhledem k obsahu chemických prvků se jedná přinejmenším o něco, co rozhodně není obvyklé - ani v Brdech!
Je třeba říci i to, že za války v této části Brd pracovalo několik tisíc polských zajatců z koncentračního tábora u dnes již zaniklé obce Kolvín. Nikdo přesně neví, co tam dělali, protože Němci prý ty, kteří přežili nelidské zacházení, hlad a nemoci, koncem války postříleli. Touto hromadnou vraždou tak vlastně potvrdili, že se na místě, které jsme prohlíželi, dělo něco, co mělo zůstat za každou cenu utajeno.

Česká armáda o existenci továrny informace nemá a nezaměstnává žádné experty, kteří by po něčem takovém pátrali, řekl mluvčí ministerstva obrany Andrej Čírtek. To, že v Brdech Němci něco podobného mít mohli, však nevylučuje známý spisovatel- dokumentarista Jaroslav Čvančara, odborník na druhou světovou válku a český odboj.
"Koncem války byly Čechy posledním prostorem, který měli Němci bezpečně v rukách. A tak sem soustředili - i k ukrytí - spoustu věcí, o kterých máme jen velice kusé nebo vůbec žádné informace,"
"Kromě toho všichni spojenci, Američané, Rusové nebo Britové, dělali tehdy všechno pro získání archivů nebo zajetí německých odborníků. A Němci, když mohli, si informacemi vykupovali život."

Kdo z Němců hodně věděl, mohl přežít

Hodně vypovídající je případ generála SS Karasche, velitele německého cvičiště na Benešovsku a Neveklovsku. Ten vydal osobně rozkaz k postřílení (19. dubna 1945!!) pěti zajatých amerických letců. Podobné zločiny Američané mstili nemilosrdně. Přesto ale Karasch zemřel v klidu a míru. Potrestán nijak nebyl. "Kdo z Němců toho hodně věděl, přežil," říká spisovatel Čvančara.
Není vůbec vyloučeno, že informaci z té doby si Američané uschovali pro případ, že je budou moci využít. Možná pochází z tzv. štěchovického archivu, který si po válce odvezli a přes protesty československé vlády nikdy úplně nevrátili, možná odjinud.
(Deník Blesk)
28-brdy-mapa_Šipka na mapě ukazuje místo, kde byla za války německá podzemní továrna zřejmě ukryta.jpg
Na lesní půdě jsou velmi dobře vidět zbytky kolejnic.jpg
Udajný Zazděný vstup do podzemí ohraničen po svém obvodu.jpg
V roce 1996 si jedna švýcarská firma pronajala od společnosti PRIVUM (správa voj. prostoru) letištní plochu Hradčany. V noci zde přistál vojenský letoun se švýcarskými znaky a jeho posádka pomocí mobilních osvětlovacích těles a radaru uvedla do provozu přistávací dráhu. Večer druhého dne zde přistál neznámý neidentifikovatelný létající objekt šířky 5-6m, délky 10m a výšky cca 4m, bez křídel a kol. Náčelník generálního štábu armády genmjr. Nekvasil uvedl, že doprovod tohoto stroje zajišťovaly letecké síly AČR. On sám se byl na něj podívat, ale odmítl ho komentovat. Zkoušky tohoto stroje probíhaly po tři noci. Dle popisu svědků by se mohlo jednat o zvláštní kombinaci vznášedla s tryskovými motory. Dle pozdějších zjištění měl objekt nafukovací křídla. Podobný případ pozorování obdobného objektu se stal 4.1.1998 u obce Srní ve 20.15 hod. - v tuto dobu byl zaznamenán výskyt vojska a techniky v nedalekém BVP Ralsko. Informace z časopisu Fantastická fakta 5/98

Líbí se vám tyto stránky?

Ne (1920 | 33%)
Ano (1976 | 34%)
Děkuji za vaši návštěvu. Craig email: archeomilitary@email.cz
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one